A právě takové „PředVánoce“ se rozhodla oslavit jedna dětská country taneční skupina z Brna…
Tato malá akcička byla pojmenována jako „Poryenglovsko-Předvánoční Besídka“ (dále jen PPB) a jejím hlavním mottem bylo: „Bavit se, jíst, tancovat a opět se bavit!“
První podmínka byla splněna nadmíru uspokojivě. Účastníci PPB byli již od začátku nadchnuti a zaníceni honbou za společným dárkem, jehož nedostihnutelná hodnota byla na konci oceněna všemi (i přidruženými rodiči:-))
Vše bylo spojeno se vším. Tedy i pochutiny donešené od “domácích krbů” byly ochutnávány a následovně hodnoceny… jak jinak než kladně. Nebylo nikoho, kdo by se nezúčastnil soutěže o nejlépe chutnající a vzhledem vábící cukroví.
Byli mezi námi i tací, jejichž rodiči si pro jejich narození nevybrali tu nejvhodnější dobu… (připadne mi docela DOST hloupé slavit narozeniny pod vánočním stromečkem:-( )… pro tyto účely se na PPB objevil i dort, jehož světlo nás všechny málem oslepilo…poměr svíček a množství těsta byl docela nesrovnatelný:-)). Naštěstí byly všechny zdárně mocným “fukem” třech statečných “deaktivovány“ a všichni si pak spokojeně pomlaskávali nad sladkou “maškrtkou”.
A nebyla by to PPB taneční skupiny, kdyby se na ní netančilo. Pro tuto příležitost jsme si dokonce “nechali poslat” v tanci zkušenou návštěvu až z dalekých Pardubic – skvělého a pro “náš účel naprosto vhodného”:-)) Štefana Švestku. (Děkujeme!!). A díky němu zazněly melodie nejen z matičky country – severní Ameriky, bylo možno si “zadupat” i na melodie mexické - (když jsme u té Ameriky… tak jsme navštívili i její jih) a pak i něco bližšího. – Zatímco nad předešlými zeměmi jsme jen prolétli, Irsko nás pohltilo celé.
Pravdou je, že některé tradice se jen s obtížemi nedodržují. A právě k těmto tradicím patří i koledy a rozdávání dárečků. Ani my jsme nebyli vyjímkou. I nám donesl Ježíšek dárečky - malé i velké, roztomilé i strašidelné, překvapivé i “očekávané”. Zkrátka a dobře, nebylo osůbky, které by se “nerozjiskřila očička” při rodhalení někdy zapeklitě zabaleného dárečku. A tak by to mělo vypadat u všech “rodinných krbů”, pod všemi vánočními stromečkami. Vždyť Vánoce jsou svátky radosti a pohody a proto bychom se měli snažit, aby všem našim blízkým “jiskřila očička” nejen při rozbalování dárečků, ale po celou dobu Vánoc, a pokud je to alespoň trochu možné, udržovat v nich tu jiskřičku po celý rok.
S přáním šťastných a veselých Svátků Vánočních a úspěšného (nejen po taneční stránce) a “jiskřivého” roku se loučí za DCTS Liščata
