Letní tábor

Víkend byl ve znamení bivaku a vandru.

Konečně došlo i na slavnou scénu s Pribiňáky. Dopoledne jsme si jich v rámci oddílu co nejvíce nakradli a pronesli od Jouzy ze samoobsluhy.

Dnes se nás na hradu pokusil vystrašit Jouza, převlečený za bílou paní. Samozřejmě jsme ale jeho léčku prokoukli a na hrad se nebojíme. Seznámili jsme se s Leontýnkou a viděli ji čarovat.

Přišel den s jednou z nejoblíbenějších písniček celého filmu – Hajný je lesa pán! Vydali jsme se tedy požádat hajného Kochánka o pár stromů na střechu hradu Brtník. Hajný nám pomoc přislíbil, ale protože se stromy sází pouze na jaře, nebo na podzim, museli jsme mu slíbit, že mu pomůžeme vystřílet přemnožené kachny na nedalekém rybníku.

Dopoledne jsme hledali cestu na Brtník, kterou by mohla projet naše Hradní střela. Stížené to bylo šifrou, kterou Jouza připravil. Po několika nápovědách se ale všem oddílům povedlo šifru rozluštit a získali v kuchyni balíček, který potřebovali k odpolední hře.

Přesunuli jsme se do kanceláře starosty a čekalo nás hlasování o budoucnosti hradu Brtníku. Naštěstí je na táboře více dětí, pardon – mládeže, než příznivců majitele samoobsluhy Jouzy. Problém nastává až ve chvíli, kdy chtějí mít hrad pro sebe všechny čtyři oddíly.

Prodloužený budíček po noční hře přišel vhod. Ze stanu nás až po osmé hodině vytáhla modrá obloha a zářící sluníčko. Konečně do obce dorazil režisér z Prahy, aby pomohl občanům s režijí divadla na motivy filmu Ať žijí duchové, které chtějí sehrát u příležitosti oslav 100 let založení obce, ve které stojí právě hrad Brtník.

Po příjezdu na tábor jsme se ubytovali. Třem nejmenším slečnám jsme vytvořili letiště a druhý stran využívají jako skříň. Po vydatném obědě následovaly seznamovací hry a živé pexeso. Připravili jsme hranici na slavnostní oheň a nejstarší táborníci z každého oddílu se ujali zapálení.