Historie irských tanečních kostýmů
27.05.2004
,
Trylčová Iveta
,
7415
Kostýmy nošené irskými tanečníky prošly během staletí pozoruhodnými změnami.
Taneční mistři nosily v 18. století oblečení stejné jako venkovská šlechta v té době, včetně fraku a krátkých kalhot (ke kolenům). Jejich oblečení bylo pestré a pestrost měla velký význam v době, kdy množství barviv bylo minimální a pouze významní lidé mohli nosit pestrobarevné oblečení.
V 19. století a pravděpodobně i dříve, tanečníci nosili své každodenní oblečení nebo nejlepší nedělní šaty, někdy ozdobené stuhami pro barevnost. Toto může být předchůdcem dnešní propracované výšivky.
S formováním Galského svazu (Gaelic League) v roce 1893 se hlavním oblečením staly bílé šaty opásané šerpou, nošené s pláštěm s kapucí nebo šátkem (šálem). Tento se pozvolna vyvíjel ve vkusný šátek na dnešních kostýmech. Šerpa zůstala a vyvinula se ve šňůru okolo pasu, která byla základním rysem některých sólových kostýmů do 80. let 19. století, a mohla by být ještě viděna na některých školních kostýmech v dnešní době.
Kostýmy (úbory) nošené během 20. let 19. století ukazují základní linie každodenního oblečení té doby. Slečny nosily pletené šaty nahoře s blůzkou. Lehké rozevláté šátky byly nošeny jen přes jedno rameno a připevněné na druhý bok. Bylo užíváno mnoho částí oděvu ohraničených výšivkou. Barvy byly obvykle zelená, šafránová nebo bílá, barvy vlajky irské republiky. Červené barvě se vyhýbali, ta byla spojována s anglickými jednotkami, které okupovaly Irsko a utiskovaly jeho obyvatele po staletí.
Původně slečny nosily tmavé punčochy, s bílými ponožkami ke kotníkům pak výhradně mladá děvčata.
Mnoho mužů v této době nosilo krátké kalhoty (ke kolenům). Pozvolna se začal nosit kilt, nejdříve zejména v Dublinu. To formovalo části klasického kostýmu pro tanečnice v Lily Comerford´s school.
Později se stal běžnější mezi tanečníky, kteří zcestovali celé Irsko díky soutěži jako je the Tailteann Games, a viděli je nosit také jiné tanečníky. Od roku 1930 se stal kilt velice rozšířeným.
Nezdá se, že by užívání kiltu mělo nějaké historické kořeny. Kilt byl vždy spojen se Skotskem, ne s Irskem. Možná si „vypůjčili“ kilt od svých keltských sousedů?! Módní zůstává během celého 20. století.
První tanečníci neměli lehké boty (light shoes), jednoduše tancovali bosi. První boty byly velice odlišné od dnešních, podobajícím se více oblíbeným klasickým baletním střevíčkům (piškotám). Starší „móda“ byla méně okázala co se týká bot. Při vývoji se přední část boty stává více otevřenou, doplněnou křížícími se tkaničkami a více odkrývá chodidlo (nohu).
Muži nemají reel boty až do 70. let 19. stol. Těžké boty byly vyvinuty z běžně užívaných venkovních bot, které měli přibité hřebíky a mince na podrážku, aby vytvářely zvuky. Dnešní boty mají lehčí kování vyrobené ze sklolaminátu nebo jiných vysoce hutných materiálů.
Kostýmy uprostřed 20. století byly lehké, s vlnícími se sukněmi dosahujícími ke kolenům nebo ještě níže. Šátek byl z lehké látky a byl poněkud často v dvou ramenním stylu. Tyto šaty měly háčkované krajkové límce a manžety. Některé měly malé množství keltských, přízí ručně zdobených krajek, které se postupně vyvinuly v dnešní promyšlené (komplikované) vzory.
Okolo 80. let 19. století měly kostýmy sukně, které byly vyztužené, s délkou ke kolenům. Sukně byla rozdělena do osmi tří nebo čtyř dílných panelů; čtyři byly více časté. Základní rysy vzorů, které se používaly a krajky, vycházely z keltských vzorů v Book of Melos. Obvyklé motivy zahrnovaly ptáky a divoké zvíře (šelmy).
Šátek vycházel z jednoho ramena, byl lehce vyztužený a ozdobný. Byl uchycen na levém rameni a na pravém boku byl přichycen broží. Tento způsob nošení měl historický základ, v minulosti; pouze jeden člověk, který mohl nosit tento šátek z levého ramena byla královna nebo král. Irové přišli ještě na jeden důvod, z jakého nosili tento šátek nalevo, bylo to na znamení vzdoru (neposlušnosti).
Oděvy měly tyto barevné variace: z pastelových růžových, modrých a purpurových, do fluorescentní zelené, žluté a oranžové. Oděv měl být vyroben ze sametu, poměrně tmavého a z tlumených barev byla oblíbená černá, námořnická modrá (tmavě modrá) nebo tmavě červená. Všeobecným charakteristickým znakem vycházejícím z dřívějších kostýmů byl krajkový (lemovaný) límec.
Dnešní kostýmy jsou vyztuženy vrstvou z vilene a většina z nich má tři panelové sukně, ačkoli některé nové šaty jsou vyráběny se čtyřmi. Šál je nyní více prostý (jednoduchý) ve dvou-ramenním stylu a je často tvarovaný. Mnoho z nich je vyrobeno v „dvou-tónovém“ stylu s kontrastujícími panely, bordurami a manžetami (záložkami).
Ke konci 90. let a na počátku 21. století vidíme rychlou změnu módy v barvách a tkaninách (materiálech). V jedné z etap „in“ se na kostýmech objevují kovové plíškové aplikace a fluorescenční gabardény, využívané na celých šatech. Nejposlednějším trendem jak se zdá je třpyt a jiskrnost, včetně třpytivých rukávů a applikací, používají se lesklé nitě a mnoho třpytek v různých tloušťkách, průměrech a provedeních.
Vzory jsou většinou dělány ze strojově vyrobených krajek a aplikací a jsou poněkud spletité. Mnoho šatů, které se nyní užívají mají méně a méně keltských ornamentů a vzorů a uplatňují se moderní geometrické vzory vyrobené téměř výhradně z aplikací různých bloků sestavených z barev. Látky se používají stále více a více různorodé, s třpytivými vzorky, vlastnoručně tkané s plíšky. Také se používá mnoho jemných látech např. přírodní hedvábí, lehké umělé materiály a jemné krajky.
Chlapci nosily kilty a kabáty do poloviny 90. let. Kilty byly typické, hladké (rovné), v neutrálních barvách byla oblíbená krémová a černá, zatímco kabáty byly zářivější, v barvách jako např. modrá a červená, někdy s lemováním v obdobné barvě jako kilt.
S příchodem představení jako např. Riverdance, zde nastal hromadný posuv z kiltu na kalhoty. Tato změna je široce akceptována a počet chlapců v kalhotách převyšuje počtem chlapce v kiltech. Kalhoty se obecně nosí s hladkou tmavší šatovou košilí buď s vázankou, vestou nebo pásem.
Další začínající trend ve vystoupení je pouze krátkodobý. Mnoho děvčat začíná nosit jednoduché, šaty v princesovém střihu, které ráda nosila Jean Butler. Byly jednodušší než tradiční kostýmy, měkčí, měly kratší sukně, rozvlněné a v prostších barvách. Výšivka je jednodušší a je jí méně. Tyto kostýmy téměř zabránily stanovit předpis podle AN Coimisiun stanovit oficiální úbor. Někteří starší tanečníci stále nosí tyto oblíbené šaty, ačkoliv by se měli přizpůsobit nastaveným pravidlům.
|