Historie CLOGGINGu – zkrácená verze
14.05.2004
,
Trylčová Iveta
,
4178
podle Heft Driggs, redaktora the Double Toe Times Clogging Magazíne a citace z the International Encyclopedia of Dance, ISBN: 019509462X, March 1998, Publisher: Oxford University Press, Incorporated.
Clogging je skutečně americká forma tance, která vznikla v Appalachian Mountains a nyní se těší velké popularitě po celých Spojených státech a také po celém světě.
Historie Clogg tancování je přinejmenším pouze v obrysech. Její hranice může být odvozena částečně z folkloru a částečně z několika dalších dostupných zdrojů. Určit původ lidových tanečních kroků v podobných stylech jako je clogging je obtížné; je snadné se zmýlit v podobnostech mezi tanečními formami, které ve skutečnosti nejsou přímo historicky příbuzné. S takovými formami, jako clogg dance, které jsou široce rozšířené, je důležité zkoumat osídlení, zákonitosti ve společenství, ve kterém je tato forma užívána a na případech, kde rozmanité kulturní skupiny žijí v podobných místech; jejich sociální zvyklosti. Důležité k odkrytí původu tance je obeznámit se s umělci, kteří prošli skrz danou oblast; od doby, kdy se cestování rozšířilo byli jejich tance často kopírovány.
V Appalachian Mountains se usadili v polovině 17. století Irové, Skoti, Angličani a Němci; folkové tance různých oblastí se setkali a začali se prolínat v zcela nový nohou vyťukávající styl, „clogg dancing“, jak ho známe dnes. Doprovázely je jiskrné (povzbudivé) housle a bluegrasová hudba; clogging byl prostým osobním výrazem v zemi nově založených svobod.
Taneční umění v dřevěných dřevácích na tvrdé ploše (obvykle dláždění) bylo známé v rozličných nížinách a pobřežních oblastech Anglie po staletí a termín clog (dřevákový) dance (tanec) je doložen přinejmenším od devatenáctého století. Od Cherokee indiánů k africkým černochům a ruským gypsies, to byla cesta nového stylu clogging. Kroky tanců měly nádech mnoha různých tradic sestávajících ze skutečně “melting pot” (pestrá etnická směs”). Slovo “Clog” (dřevák) přichází z Irska, a znamená “time” (čas). Clogging je tanec, který je dělán v rytmu s hudbou – dolní rytmus obvykle s podpatkem udržujícím rytmus. Clog se dříve tančil v Anglii, připomínal zvuky hodinového tikání, to dalo vzniknout klamnému výrazu v etymologyi (věda o původu slov) odvozujícímu clog dance z „clock dance.“ Více pravděpodobný původ je vynálezením termínu v osmnáctém a devatenáctém století anglickými mlynáři, jenž rozvinul formu vybízejícího tance, ve kterém vytvářely rytmy o podlahu a dlažební kostky ulice svými dřevěnými podrážkami bot. Když se tento vzrušující perkusní zvuk přidal ke komplexní práci nohou v již existujícím takovém krokovém tanci jako je the jig, hornpipe a reel nebo Morris dances - nová taneční forma, někdy zvaná „noisv shoe“ byla vytvořena.
Z čeho vlastně pochází název? English clog dance bezesporu přímo pochází z krokových tanců v Anglii. Je možné, že anglický step-dance styl začal, vyvinul se a oddělil samostatně z irského podání během posledních dvou století, nicméně, je pravděpodobné, že se oba dva styly ovlivnily vzájemně. (Více složitá irská hudba a taneční rytmy Keltského původu, ovlivňují Moorish dance hudbou, podněcující spojitost perkusní flamengo práce nohou převzatou od španělských cikánů). Anglický clogging může na oplátku ovlivňovat vývoj kroků tanečního umění v Quebecu (který je založen převážně na irském krokovém tanci) a v Cape Breton (považovaném za založený do značné míry na národní skotské tradici nyní ve Skotsku vymizelé). Jednoduchý, přímý vztah mezi anglickým clog dance a Appalachian cloggingem nebyl, avšak, předpokládá se.
V mnoha částech se clogging vyvinul v individuální formu vyjádření, s osobitým uživáním chodidla jako prostředku k vytvoření rytmických a perkusních zvuků doprovázených hudbou. Jeden z tanečníků tancujících clogg, proslulý zakladatel Bascom Lamar Lunsford z Asheville, severní Californie, pomáhal popularizaci umění skupině clogging přidáním kategorie v soutěži the annual Mountain Dance a Folk Festival held v Asheville během konce roku 1920. Skupina zvaná the Soco Gap Cloggers zvítězila v soutěži s běžným provedením, zahranými přesnými horními figurami, kterými doprovázeli stepový tance ve volném stylu. The Soco Gap Dancers se proslavili pro svůj energický styl. Step dance perspektivní z the Southern Mountains se stal známým jako “clog dancing”.
Útvar přesunutý do North Carolina velkého-okruhu Appalachian clogging je rozdílný od stylu převládajícího v solových tancích dělaných na stejném území a objevujícím se v obdobě starých verzí African-American buck dance. Název buck dance přišel do Spojených států z Karibských ostrovů, kde „buck“ byla přezdívka pro námořníky nazývané piráty (bukanýry) ve Francii, v Anglii a bockorau nebo buckorau v hantýrce karibské oblasti. (Slovo je odvozeno z Tupi - indiánského slova znamenajícího obecný výraz pro sušené a uzené maso; nejstarší piráti byli námořníky, kteří udili maso a ryby přesně podle zvyklostí indiánů.
Starý styl Africko-Amerického buck dance sestával v podstatě z dupnutí a skluzu, přenesení váhy chodidla dozadu a nazpět, často s nahodilým dotknutím se podložky odrazem, při pohybu nohy zešikma odeslané dopředu. The Appalachian-mountain buck dance, dělán evropskými Američany, začíná obvykle dupnutím, následuje pohyb dopředu a ťuknutí sponou na podrážce a dotknutí volným chodidlem. Tanečníkův postoj (držení těla) je narovnanější než u Appalachian cloggerś, ale více uvolněný než u anglických a irských stepujících tanečníků. Anglický clog začíná s krokem dolů-úderem z hudby; dotknutí volné podrážky je, že zavadí dopředu a nazpět. Irské hard-shoe jig má podobně začínající krok, ale má více komplikovaný rytmus. Appalachian věno (vyjma moderního stulu cloggers) je dávat si pozor, naklánět se dopředu, cvaknout dotknutím, přesněji zavadit o chodidlo, a tím ho přimět intenzívně údeřit dolů.
Appalachian cloggers také užívají velké rozkývané pohyby nohou. Je možné, že velký okruh clogging byl ovlivněn více starším African-American buck dance a horský buck dance je více ovlivněn irským stepovým tancem. Rozhodně nemnoho Afro-Američanů tradičně žilo v Appalachian mountains, zatímco jich mnoho žilo ve východní Carolině a v Georgii. Avšak některé African-American taneční styly jako například the Buzzard Lope a Jump for Joy jsou dělány Euro-Američany v souvislosti s buck dance nebo flatfooting. Název Buzzard Lope, se na počátku týkal tance, hrál se jako pantomima (káně lesní slétající pro maso), vložil solo buck dance dělaného s tlukotem zbraně (to také smí být počátek z buck-and-wing dance). Georgia Sea Island píseň zvaná „Buzzard Lope“, ale není velmi taneční a je propojená na tanec z podobným jménem dosti nejasně). Můžeme se dohadovat, že řada jiných vlivů šla v patách severocarolinské velké taneční oblasti: ovlivnili je Cherokees, kteří žijí v této oblasti tance společně s podobně se utvářejícím hnutím, Skotové a Němci kteří se usadili v oblasti tance s velkými kmitavými pohyby nohou.
Poslední dobou vykrystalizovaly styly zvané přesný nebo moderní clogging. Jsou poněkud podobné stylu anglického a irského stepového tancování. Choreografie línií clog dance se staly populární v 70. letech 19. stol. V této formě, tanečníci stojí v řadách nebo líniích a dělají série choreografických kroků, stojí zpříma a nedělají žádné specifikované pohyby tělem, pak se otočí a opakují kroky v jiném směru. Většina z těchto běžných choreografií má svoji specifickou hudbu.
Název clog dance se také často užívá v Dánsku, Belgii a u Španělských dřevákových tanců (oba provedeny v dřevěných botách), ve kterých jsou figury tance, nikoli fantastická práce nohou, nejdůležitějším rysem. Tanečníci těchto dvou stylů jim nepřiřazují názvy eqivalentní k „clog dance“. Clog dance je také jméno tanečního stylu vyučovaného ve školách ve Spojených státech ve 20. a 30. letech 19. století, přestože nebyl vždy tancován v dřevěných botách.
Americký clogging má i nevlastního sourozence ve vztahu (v souvislosti) s klepáním (údery) v jiné velké formě perkusního tance vyvinutého ve Spojených státech. V U.S. v období devatenáctého a počátku dvacátého století anglický-styl – Lancashire Clog byl prováděný s dřevěnýma botama. Postupně se tak zrodil nový tanec nazývaný leather-soled shoes, který si ve velké míře zapůjčil kroky z irského a africko-amerického tance a přidal (připojil) dřevěné a postupně kovové údery (ťuknutí, klepnutí).
V polovině 30. let 19. století, někteří inovátoři pomáhali hnát kupředu horský styl tancování, aby mu zajistili vynikající národní postavení. Dr. Lloyd “Pappy” Shaw, učitel a superintendent (vrchní dozorce) v Čejenské horské škole v Coloradu, nadšený sběratel tanců, kroků a square dance formovaných a ukázaných skupinami z tuctů vysokých škol, učil studenty a zahájil turné po Spojených státech, dělil se o své znalosti (dovednosti) z tance se všemi, které to zajímalo. Jeho kniha “Cowboy Dances” vydaná v roce 1939 je považována za jednu z mnoha, za nejlepší historickou kolekci počátků amerických tanců kdy otištěnou. Po druhé světové válce, Dr. Shaw začal nabízet možnost výuky tance v jeho Čejenské horské škole podle instrukcí ze staré doby.
Když se stali Američané více mobilními a dálnice velkých cest poskytli (nabídli) příležitost tanečníkům cestovat z místa na místo, popularita square dance jako národní aktivity vzrostla. Během tohoto období byla stále více patrná potřeba toho, aby se square dance normalizoval a počty návštěvníků, kteří začali pracovat na normalizaci jmen přesunů a podoby, které byly vyvíjeny nezávisle jedna na druhé se prohloubily u národních menšin po celé zemi. Jako square dance se začala rozvíjet struktura činnosti, která kladla důraz na provedení jedhotlivých figur, a práce chodidla nohy u stepařského tancování, jež byla doprovázena dříve tancem byla nahrazena klouzavým krokem. Clogging byl ještě jednou degradován na solové vyjádření na zaručených místech Appalachiaq a Ozarks souvisejících s tancem starých časů zvaných clogging feetwork. Během této doby, Bill Nichols, ze severní Caroliny, vyučoval clogging podle starých časů square dance ve Fontana Resort v the Western Carolina mountains a vybudoval návod kulturnímu dědictví, kde seskupil učitele ze všech skupin ve Spojených státech. Je mnohými považován za “dědečka” moderního cloggingu.
Během 70. let 19. století, začíná být nově míněný vzhled cloggingu velice populární – línii tance. Poháněn – přitažlivým (poutavým) klepáním do podložky a pop melodiemi, učitelé jako např. Tandy Barrett a JoAAnn Gibbs z Georgie, Gloria Driver z Texasu a jiní psali sekvence kroků doprovázejících vyjádření populární písně. Tyto pletence kroků byly předváděny ke konkrétní písni; krokové podněty pobízí tanečníky skrze každou sekci jít dál. Také během této doby vznikli the Green Grass Gloggers v severní Caroline. Skupina kombinovala kroky starých časů s velkým výkopem a vytváří jednoznačně stylizovanou formu clogging, dodnes přetrvávající.
Sheila Popwell z Georgie, patří mezi první tvůrce normalizující podněty a terminologii metod výuky. Obvykle přípustné formy (druhy) zobrazení vytvořily vhodný podnět pro vytvoření norem pro běžnou taneční praxi, dávající tanečníkům příležitost učit se novinkám bez nutnosti cestovat na pracovní setkání nebo konference.
V začátcích cloggingu, v době našich předků byl clogging doprovázn jednoduchými tanečními rytmy, dnes je Clogging více komplikovaný. V současné době je tento tanec součástí módní kultury a je ovlivňován touto dobou. Perkusní tancování, Canadian Step Dancing, Irish Hard Shoe a současný square dance a hip-hop vlivy jsou viděny jak směřují do stylu stepů a provedení tance prostřednictvím cloggers tanečníků. Skupiny, které tyto tance vykonávají oblékají pestrobarevné, zářivé kostýmy, kaliko nebo sequins a mohou vystoupit všude, pokud zajistí zábavu s impozantní (působivou) precizní prací nohou. Clogging Competitions svádí dohromady týmy z východu a západu, aby spolu mohly soutěžit o ceny, odměny a peníze v hotovosti. V roce 2003 byli tanečníci tancující clog zařazeni do soutěže v the AAU Junior Olympics jako samostatná, konkurenceschopná, taneční disciplína.
Doufám, že clogging bude v některých formách vzezření pokračovat i nadále, že se nás dotkne, dojme nás a odevzdá naše dědictví dalším přicházejícím generacím, přinese podobné štěstí a pohodu jim, stejně tak, jako přinášelo nám. The Double Toe Times magazine je zasvěcen uchování dědictví této formy umění a také sdílí její inovace jako pokračování jejího růstu.
|