ikona Google Plus ikona Facebook ikona Youtube ikona Instagram



Jmeniny
Dnes je 25.07.2024
Svátek má Jakub

Odběr novinek emailem:
Email:



Informace

05.12.2002 Švestka Štefan 25053
od Míry Procházky
Loučovice 25.11.2002

Vážení a milí přátelé!

To nám to zase uteklo, co? Než jsme se otočili, je pryč nejen celý rok, ale hlavně se párkrát vyspíme a máme za sebou i první pololetí tohoto školního roku. Pochopitelně před tím ještě bude chodit Mikuláš, pak Ježíšek, pak opička (tím myslím pochopitelně konec roku – jen u některých, samozřejmě) a nakonec nám to zase začne.

Bylo to v srpnu, kdy jsem Vám posílal první informace v této podobě. Považuji za prioritní před stoprocentní estetikou rozesílaných materiálů jejich aktuálnost. Mnozí z Vás kvitovali kladně tento počin a proto v něm budu pokračovat i nadále. Mnozí z Vás jej dostanou pouze v internetové podobě – těm se omlouvám, že nedostanou sešitek kvalitně sešitý a letáčky v barevném provedení tak, jako ti ostatní. Ovšem máte výhodu, že informace dostanete o několik dní dřív. Důvody jsou čistě ekonomické – jedno rozeslání materiálů vyjde na 9.500,- Kč (bez internetových adresátů). Myslím, že to je argument, který každý z Vás pochopí. Nicméně – pokud by někdo z Vás, kterým materiály zasílám pouze elektronicky, měl zájem o klasickou poštu, dejte mi vědět, rád Vám ji budu posílat (a vůbec se nebudu zlobit). Naopak mám prosbu pro ty, kteří ode mne nedostávají zprávy internetem – dejte mi Vaši e-mailovou adresu, abych Vám mohl posílat informace mailem.

S mnohými z Vás se potkám na Silvestrovském tancování v Rynolticích. Ještě je tam pár míst volných, pokud byste měli zájem, zavolejte. A mně dovolte, abych Vám ostatním, které letos již neuvidím, co nejsrdečněji popřál hodně zdraví, spokojenosti a pohody do toho roku, který nás za pár dnů čeká. Do roku, který, jak věřím bude plný tance, lásky, radosti a tolerance.

Mějte se krásně,
Váš Míra Procházka

Kontakt:
Nové číslo: 380 748 013
Mobil 0604 824 110 e-mail prochna@centrum.cz
Miroslav Procházka
PO BOX 31
382 76 Loučovice 276

Prosím, již nepoužívejte starou e-mailovou adresu p.mira@mybox.cz


13. CSDCTS
(Celostátní setkání dětských country tanečních souborů)
TÁBOR 25.-27. dubna 2003

Už se nám to opět blíží! Nejstarší (její 1. ročník v roce 1991 odstartoval dětské country taneční hnutí) a největší dětská country taneční akce v ČR. Opět tančíme ve 4 halách paralelně. Přehlídka předtančení, hra. Ubytování ve třídách. Lektorskou účast již tradičně přislíbili Jitka Bonušová, Ivan Bartůněk, Jan Valenta, Jiří Vašák, David Dvořák, moje maličkost – Míra Procházka a zcela nově, na seznámení s irskými tanci (soft) Václav Bernard. Poznamenejte si termín, bližší informace a řádný letáček obdržíte na přelomu ledna a února.



Co jsme dělali?

Co všechno se přihodilo za ty necelé čtyři měsíce, co jsem Vám psal naposledy? Sezonu jsme zahájili v Břeclavi. Neuvěřitelně vstřícný přístup paní ředitelky i pana školníka nám umožnil uspořádat malý seminář ze serie RDP. Takřka všechny děti byly zcela nové, začaly tančit před několika dny. Když odjížděly, měly hlavu zamotanou spoustou nových termínů – ale byly nadšené a už při odjezdu byly natěšené na listopadové RDP a soutěž O Zelený hrozének. Jednu ze zúčastněných paní učitelek jsem potkal na semináři pro pedagogy. Když jsem se s ní setkal na dalším pokračování, již po zářiovém RDP, hovořila o akci tak nadšeně, že přiměla několik dalších kolegyň z kurzu, aby vyjely na celý víkend.

O týden později jsme společně s Honzou Valentou mířili do kraje pod Řípem, abychom (po kolikáté již?) strávili příjemný víkend v DDM Trend v Roudnici nad Labem. Díky milé paní ředitelce Zdeňce Kinovičové zde nacházíme pravidelně zázemí pro naše cloggingo-countryové aktivity. Nebylo nás mnoho, kromě místních ještě Kouřimáček, Country Roads a Kadanští, ale o to milejší a osobnější bylo nejen tancování, ale i večerní posezení vedoucích u kafíčka a skleničky.

Podstatně více se nás sešlo v Českém Krumlově na akci „Malý Krumlov“. Toto přízvisko zůstalo říjnovému jihočeskému RDP z doby, než jsme se s „Velkým Krumlovem, tedy s CSDCTS (Celostátní setkání dětských country tanečních souborů) přesunuli do Tábora. Zde také probíhala výuka country a cloggingu pro začínající i pokročilé. Navíc zde byla hra – vzhledem k tomu, že jedna z prvních externích členek Šumaváčku Míša Winklerová měla těsně před svatbou, navíc svého nastávajícího přivezla s sebou, nemohla být hra motivovaná jinak, než pohádkově. Hledání živé vody, nacpávání oříšků nejrůznějším oblečením, Míšino hledání svého prince a hromada dalších ptákovin zpestřovala nenjen sobotní odpoledne, ale hlavně slavnostní večer. Mimochodem – jak už se na většině akcí stalo zvykem – v soutěži předtančení dominovalo Tornádo, celkem jsme shlédli na dvacet choreografií. Příjemně mne překvapila taneční skupina Cvrčci, kteří za svou exhibici obdrželi zvláštní cenu.

Závěrečnou akcí (píši tyto řádky koncem listopadu) bylo 29. RDP, opět v Břeclavi, spojené s 2. ročníkem soutěže O Zelený hrozének. Je potěšující, že Šumaváčkové soutěže, tedy zmíněný Hrozének a květno-červnová soutěž O Moravský country pohárek si získávají stále více příznivců. Na 240 se nás sešlo v tělocvičně břeclavské školy, abychom zde tančili nejen tradiční country, ale pod vedením Honzy Valenty také clogging. Pochopitelně vrcholem bylo shlédnutí takřka 30 choreografií v podání souborů od nás i ze Slovenska (přijelo Slniečko, aby zazářilo především svou country choreografií, obrovský plyšák, kterého si odváželi jim byl zaslouženou odměnou).

Mimochodem – když už jsem u Honzy Valenty. Zaslouží si moje obrovské poděkování. Díky jeho vstřícnosti a pochopení se nám povedlo rozjet (alespoň částečně) severočeský region natolik, že můžeme svoje úsilí (a čas a peníze) nasměrovat na další dva „spící“ regiony. Konkrétně na západní Čechy (první takovou vlaštovkou snah Šumaváčku o probrání regionu bylo moje opakované působení ve vesničce s poetickým názvem Tři Sekery, v lednu chystáme Aš – ve spolupráci s Josefem Týmou, jeho klubem In the Country a Ašským kulturním zařízením). Druhým takovým bílým místem na mapě country tanečních akcí je severní Morava. V květnu jsem tedy byl poprvé u paní učitelky Kudlíkové ve Vrbně pod Pradědem a v polovině listopadu – tentokrát i s Honzou jsem do oněch končin vyrazil opět. Na padesát nadšených tanečníků dává tušit, že jiskřička akcí tohoto typu již svůj plamínek vykřesala a my se budeme snažit dodat mu ten správný benzín, aby neuhasl.

Avšak neflákali jsme se ani mimo víkendy. Určitě jste slyšeli (i když možná ne, mluvil jsem o ní jen na Valném shromáždění CCCDCA) o mé aktivitě pro CCCDCA – jezdím po celé ČR a učím učitelky učit. Tedy pochopitelně country tance. Je to nesmírně zajímavá, činorodá a mne neskutečně obohacující práce (myslím obohacující duševně a profesně, s financema je to horší – když jedete z Loučovic do města vzdáleného 300 či 400 kilometrů, tam dostanete 1950,- Kč, z toho 700 Vás stojí hotel, tak najednou máte záporná čísla ani nevíte jak – naštěstí některé semináře jsou lukrativnější a tak se to vyrovná. Přesto byste nevěřili, jak mi někteří závistivci – i tací, od kterých bych to nečekal - dávají tuto aktivitu „sežrat“. Naštěstí je jich jen nepatrné procento a radost těch ostatních, kteří se na semináři baví a nadšeně tancují, poslouchají teorie a pak zpětně komunikují, zakládají kroužky, negativistický postoj výše zmíněných spolehlivě jednoznačně převálcují). Za letošek mi prošlo parketem na 500 učitelek, což je pro dětské country taneční hnutí už docela slušná propagace. Navíc jsem opakovaně, celkem 3x oslovil všechny školské úřady, služby škole, pedagogická centra a obdobné instituce v celé ČR s nabídkou našich produktů. A věřte, že i tato zcela neviditelná aktivita zabere obrovské množství času a úsilí, ale je nesmírně důležitá, pokud se o nás má vědět. Jen jaksi nemám potřebu o tom vykládat na počkání – možná je to chyba, jak mi pár přátel naznačilo. Nicméně svoje exhibiční touhy si raději kompenzuji smysluplnou prací na jevišti než tlacháním.

Za zmínku by asi také stálo moje porotcování na Mistrovství ČR v country tancích v Mladé Boleslavi, ale o tom šířeji až někdy jindy, povídání o soutěžích je opět námětem k zamyšlení.



Umíte jezdit na akce?

Pokud se Vás následující řádky náhodou týkají, pak se, prosím, neuražte, raději si článek znova přečtěte a zkuste se na celou věc podívat i z druhé (tedy z mojí) strany. A rovnou pořiďte bílé cvičky pro svoje děti i pro sebe.

To je ale hloupá otázka, že? Kdo by neuměl! Prostě se vezme přihláška, přečtou se požadavky, dětem se řeknou nebou napíší podrobnosti a kdo se přihlásí, za toho se zaplatí. Mezi tím se zjistí spojení do toho kterého místa a jede se. Na místě samotném není důvodu k nespokojenosti, neboť každý vedoucí ví, co podepsal na přihlášce. Má děti řádně přezuté, odebere tolik stravenek, kolik objednal, na taneční semináře pro pokročilé pustí jen ty děti, o kterých ví, že splňují vstupní požadavky na ten který stupeň. Vypadá to jednoduše, ale praxe bývá občas trochu odlišná od teorie vysněné všemi pořadateli. Některé popsané problémy jsou častější, jiné se vyskytují celkem vzácně. Ale všechny příklady jsou ze života a skutečně se na mojich akcích odehrály. Nejhorší je, že když organizátor jednou „vyměknul“ a povolil vedoucí výjimku, ta samá mu to příště vpálí. Jak to, že minule to šlo, a dneska ne? Vím, že velká většina z Vás zná pravidla s přezouváním i jinými záležitostmi. Ale třeba si to i Vy rádi přečtete.

První kámen úrazu bývá v termínu uzávěrky. Na první pohled to může vyznít jako buzerace. „Vždyť oni chtějí zaplatit tři týdny či měsíc dopředu!!“ Jenže pořadatel má celou řadu výdajů před akcí. Musí zaplatit propagaci, Ochranný svaz autorský, ceny do soutěže, badge, další lektory, stravu…. Možná se Vám to nezdá, ale běžná menší akce vychází v nákladech něco mezi 12 – 18 tisíci korun. Když je nevyberete, platíte ze svého. A pokud máte ve smlouvě s kulturákem možnost odstoupení od smlouvy maximálně 4 týdny před konáním akce, nedovolíte si risknout jeho ponechání, pokud máte jeden, dva soubory. Pak je k vzteku, když týden před akcí se přihlásí dvě stovky lidí – pak buď je k dispozici náhradní prostor nebo se akce uskuteční v malém prostoru a půlka naposled přihlášených účastníků se na akci nedostane. Paradoxem je, že vždy se najde soubor (někdy i tři), který platí do týdne po obdržení letáčku, daleko před uzávěrkou.

Mnozí se neobtěžují posílat přihlášku. Ale bez ní Vás na akci nepřijmou. V ní totiž písemně stvrzujete, čeho všeho jste si vědomi a jak moc za své děti odpovídáte. Navíc není špatné, když máte písemně seznam objednané stravy. Divili byste se, kolik vedoucích zapomene (třeba i od středy do pátku!!!) co vše si objednali. Člověk pak prosí kuchařky, aby dokoupily suroviny a narychlo dodělaly ještě 20 porcí. Organizátor pochopitelně vše zaplatí (obvykle 10 dní dopředu, proto vše potřebuje včas) a pak přijede vedoucí a odmítá objednanou stravu zaplatit. Nebo soubor, který poslal přihlášku jenom mailem nepřijede vůbec. A organizátora to opět stojí fůru peněz.

Další problémový bod je registrace. Často není možné pustit účastníky do budovy dřív než v 15. či 16.00 hodin. Je to prostě dané provozem v daném objektu a musíme se mu přizpůsobit. Avšak najdou se nadšenci bouchající už v jednu u školníka, ředitele i u zástupce a domáhají se vstupu. Jaké to vrhá na organizátora v očích vedení školy či jiného objektu světlo, si sami domyslíte.

Když už nastane hodina H, účastníci se nahrnou do budovy, řítí se do míst na ubytování. Opět záleží jen na vedoucím, nakolik si zvládne děti a přinutí je, aby se přezuly. Pokud se sama vedoucí se slovy „Já jsem si zaplatila a můžu si dělat co chci!“, odmítá přezout, může si být jista, že víckrát nedostane jediný letáček od žádného organizátora (my jsme totiž děsný drbny a všechno si navzájem povíme, hlavně takovéto šokující zážitky). A pak přichází čas tancování. Perfektní nová smrková (tedy měkká) podlaha. Krásně nalakovaná. Na parket přichází 100 dětí a jejich vedoucích. Devadesát z nich má vzorové cvičky (jarmilky) s bílou podrážkou nebo baletní piškoty (s přírodní podrážkou). Ale pak se najde soubor, který má sice krásné taneční botičky – leč s černou podrážkou. Všech osm dětí. Jenže dohoda s vedením školy zněla jasně. Deváté dítě se nemůže dočkat cloggingové části a vřítí se na sál v oplechovaných botkách. A paní vedoucí? Vysoký kramflek na lodičkách zanechávající ďůlky kudy chodí. Kdyby okamžitě nezasáhli pořadatelé, víte, jak by tělocvična po nájezdu jednoho jediného souboru vypadala? Většina vedoucích si dá po takovém upozornění říct, často se i omluví, že jí to v letáčku uniklo. Ale pak se najde štěkna. Nevěřili byste, jak taková jedna dokáže otrávit celý víkend. Domáhaje se svých práv na likvidační obuv a zastávajíce se svých dětiček toužících rozlévat limču kudy chodí. DŮLEŽITÉ ODBOČENÍ: Poslední dobou řada škol získala spoustu peněz na úpravu podlah v tělocvičnách. A čím dál častěji je zde požadavek na BÍLOU (pozor – nikoli nečernící černou či nešpinící hnědou!!!!) podrážku. Nevěřte tomu, že vždy pořadatele ukecáte argumentem, že jsou to boty na aerobik a že nešpiní. Věřte tomu, že s takovými botami se dostanete na akce čím dál tím méně. Pokud Vaše děti chodí do školy, určitě mají cvičky či bílé tenisky. Tak ať si je vezmou (a nebo ať jim na akce rodiče za stovku koupí). Skutečně nebude dlouho trvat a bez cviček s bílou podrážkou Vás nepustí nikam (např. na CSDCTS se museli přezouvat i lektoři).

Na clogging často využíváme linoleum. Pro ty, kteří mají plechy. A pokud těch okovaných je příliš, oblepí se plechy kobercovou páskou. To jsme okoukali před dvěma roky na Dvoraně a velmi se nám to osvědčilo.

Pak přijde soutěž. Dnes už chodí porotcům nadávat jen málo vedoucích (ale najdou se často). Někdy jsou daná přesná pevná pravidla. Pokud někdo pravidla nedodrží, musí být potrestán, např. nehodnocením. Bylo by to nefér vůči těm, kteří se do mantinelů daných pravidly té které soutěže vešly. Jindy zase výjimku lze udělit. Ale je to individuální podle typu soutěže, někdy má výjimky v pravomoci pořadatel, jindy porota. Ale proč o tom píši. Nemám nic proti slabým vystoupením, vždyť každý někdy začínal. Velice často však vidím podprůměrné vystoupení, uražená vedoucí se po vyhodnocení i s dětmi sebere a beze slova rozloučení odjede. Ti ostatní zůstávají – protože tuší, že jako obvykle bude sezení s porotou. A to je právě ten okamžik, kde by nikdo z těch, kdo mají ambice vytvářet předtančení, neměl chybět. Právě názory poroty na Vaše i cizí vystoupení Vás mohou posunout o kus dál (a někdy to jde velmi rychle). A to přesto, že co porotce to jiný úhel pohledu, jiný názor. Určitě jste se sami setkali s okamžikem, kdy daná záležitost se jednomu porotci nesmírně líbila, zatímco druhý ji tvrdě setřel. Ale to už je na Vás, abyste si v oné záplavě názorů našli svoji cestu. (Nicméně u řady méně úspěšných choreografií existuje jednoznačná shoda i mezi porotci.)

A proč to všechno píši? Protože je lepší problémům předcházet. Mnozí z Vás určitě netuší, jaké je zákulisí pořádání akcí a s jakými problémy se potýkáme. A třeba kdyby to někteří tušili, chovali by se jinak. Mělo by to vyznít jako prosba. Prosba o pochopení organizátorů, věřte, že ani oni to nemají, vázáni řadou dohod, smluv i zákonů, jednoduché. V poslední době je organizování akcí hodně nahnuté, právě proto, že vedoucí nejsou schopni či ochotni alespoň ty nejzákladnější pravidla obsažená v prvním odstavci tohoto článku akceptovat. Také je to dané zčásti řadou nových vedoucích, kteří ještě nemají dostatek zkušeností (i tací, kteří ještě nikdy žádnou akci nenavštívili) a neví jaké trable mohou, třeba nechtíc, způsobit.

A ještě taková maličkost na závěr. Na některých akcích se Vám může stát, že Vám organizátor udělil výjimku z nějakého důležitého bodu. Zřejmě to okolnosti té které akce umožňovaly. Ale v žádném případě nepočítejte, že by Vám mohl udělit výjimku i příště (a to i v případě, že jde o tutéž akci na tom samém místě). Nikdy nevíte, jaké může mít organizátor v dané chvíli problémy či naopak závazky a dohody – např. s pronajímateli tanečních a ubytovacích prostor. Čili čtěte letáčky a bílé cvičky s sebou!



Komentáře u článku : tento článek je zatím bez komentáře. Změnit to můžete odkazem níže.









Copyright 2013-2018 Kulturní spolek Ryengle, Štefan Švestka
Uživatelská sekce:
Jméno:
Heslo:



Fotogalerie u článku