Odbyla poslední šestnáctá hodina v roce zakončeném osmičkou a 8 tančících a 3 netančící se shromáždili v doupěti jednoho mocného šamana, přezdívaného Steve. Inu, jak se tu hezky sešli, řekli si, že si zatancují a vydali se do podzemní říše plné pojizdných oblud, které vydávají světlo a smrad. Zde pod vedením šamana a jeho neodlučné pomocnice Hanky pilně trénovali, a tak byli puštěni předvést své irské umění do města nedalekého, které nese označení Velichovky.
Než se vydali na cestu, vrátili se do doupěte a začali se řádně uvolňovat různým dováděním a hrama. Jednou to byli Osadníci, do jejichž světa zavítali, poté se podívali i do tajů Carcassonu. A co nemohlo chybět? Samozřejmě něco na zub do zvědavých žaludků a různé pochutiny na zapití, vždyť byl čas slavit přicházející rok 2009.
Odbyla osmá hodina večerní a všichni, jako kdyby nad nimi někdo mávl kouzelnou hůlkou, začali sbírat všechny části svého těla a majetné věci, které k nim příslušely a hrnuli se ven do jedné velké pojizdné obludy, pyšnící se jménem Žvakobus. Ale kdepak, všichni se nehrnuli… Simča, Lucka a Luba byli pověřeni hlídáním a opečováváním příbytku.
Okřikování a rozžehnutí obludy se ujal sám Steve a Hanička se odvážila sednout vedle něj, ale Evča, Kačka, Hanka, Robin, Barča a Zuzi se drželi v těsné blízkosti. Stroj se zdatně hrnul a našel cestu do Velichovek, kde se rozhodoval zda má závoru přeskočit, ale paní byla rychlejší a použila na ní levitační kouzlo. Irové vyskákali a schovali se v nedaleké místnosti, kde proměňovali svá těla a šat v jednotný vzhled.
Šaman promluvil a všichni se dali do skákání, protahování svých nožek až se dopravili na prkenou plochu. Okolo byli lidé, ti na ně koukali a žasli, jak se všichni pokorně postavili, usmívali se a mrskali nožkami do všech stran, až se jich div nedotkli, pro skromný prostor. Irové jsou ale občas šikovní, a tak zvládli odtančit čtyři tanečky bez kolizí. Během Irish Dew a Irského duetu si přečarovali červené šaty na fialové a pokračovali Joy of life, vystoupení poté završili Irish freestylem.
Kouzlo však pominulo a najednou cestovali zpět, i když se paní levitační kouzlo pro zkřehlost rukou nedařilo a nebylo tak jisté, zda budou moci vyjet. Na klikaté cestě padali flašky i dobré hlášky. Kdy Hanka vykouzlila větu: ,,Proč jsme těch flašek nevzali víc?“ a Evča se chopila protikouzla: ,,Protože bysme byli ožralí jako dogy.“ Na to se ozval Steve: „Máte ještě někdo šneka?“ (Žvakobusem se totiž potulovala začarovaná pizza kolečka, ale byla okusována, až postupně vymizela.) Vozidlo se otřásalo pod náporem smíchu a když došlo na hudbu padala z Robinových úst slova: „Já se nechci přetvařovat, stejně jsem Helenka Ondráčková!“ a postupem času se z jeho úst vykutálela hláška: „Tohle že je Mišo? To ani PÍP (= ta hnědá věc různých tvarů a zápachů) holka!“
V poslední čtvrt po jedenácté v kdysi dávném roce vtrhli všichni do doupěte a slavili a slavili, co jim síly stačily a komu již po půlnočním přípitku síly vynechávaly, svalil se na odpočívadlo a čerpal energii dle potřeby. V jedněch z prvních hodinách Nového roku se osazenstvo postupně vytrácelo a odpadávalo do pelechů.
Tím příběh končí, spolu s tanečními krůčky Kačky, která si vystoupení užila a chce všem moc poděkovat. A kdo ví, třeba všichni žili šťastně až do smrti a měli kupu dětí.