Vše začalo jako obvykle. Sešli jsme se u Štefyho doma a byli natěšeni na vystoupení. Posedali jsme si do aut a ve složení Hanka Tomáš a Pája se Štefym a Bára, Robin, Evi a Zuzka v Hančině autě jsme vyrazili. Cesta nebyla nijak dlouhá, ale i přesto jsme měli co dělat udržet oči otevřené, protože jsme měli za sebou dva dny soustředění s Mišem a to nám ubralo dost sil. Další problém jsme zjistili, když Štefy zastavil u cedule CHOCEŇ a nikde nebylo ani vidu po druhém autě. Vše naštěstí zpravil krátký telefonát a náš malý tandem dvou aut se vřítil do Chocně, kde pro nás bylo již vše nachystáno.
V prostorné šatně, či „hippiesáckým doupěti“ řečeno slovy Robina, jsme se urychleně převlékli, nalíčili a protáhli a pak už hajdy na parket. Předvedli jsme obvyklou sérii tanců- Joy of Life, Irish Dew a Irish Freestyle. Vše se nám podařilo až na drobnost, že jsme jako obvykle skončili v přední části parketu, takže lidé z ochozu nám viděli leda nadskakující čupřiny. Cestu zpět si málo kdo pamatuje, protože jsme se spánku již nebránili. Doma jsme se stěží dokulili do postelí a spali blaženým spánkem až do zvonění budíku, který nás volal za Mišem na Dubinu.