Vyráží dvě auta, směr Harrachov. Náčelník prohlašuje, že v jeho autě jedou jen slušní lidé, což je jaksi nemožné, protože druhý automobil uveze jen 5 lidí a Štefanovou autu by chyběl řidič. A tak se naplnila kapacita Sobova auta a se Štefym se vezou jen ti nejméně věrní, neschopní uposlechnout výzvy náčelníka.
Cesta byla nerovná,
Robin šlápnul do houští.
Dosti vtípků, cesta byla fakt klikatá. Když už téměř všem bylo nevolno z klikatých cest Krkonošských, tu se zjevil přepychový hotel se spoustou hvězdiček. Po prověření klobouků a dalších rekvizit se Ryengle navlékají do irských kostýmů a zahajují vystoupením, které bylo plné pekelných švihů a ďábelských výskoků.
Rychle vyklidit bojiště a zopakovat dávný repertoire taneční skupiny. Další program je v duchu country.
V tomto duchu se už dávno nese nálada ve všech patrech. Samý klobouk, samá sukeň. V přízemí zní muzika od skupiny Pizizubky.
Dozněly vypalovačky a parket se zchladil na únosnou teplotu (pozn. - samovolně nevzplávají tkaničky a netaví se podrážky tanečních bot; na zeleném ostrově tomu říkají „Feet of Flames“). Naši hrdinové vytahují odvážné dobrovolníky a parket začíná spokojeně klapat pod masou tanečníků. Brzy se ale dosti společensky unaví, tož ryengláci berou roha a probírají další program.
Druhý blok se ukazuje být v podobném duchu, kapela hraje a lidé se baví. V country duchu se nese třetí a posléze čtvrtý taneční blok. Nejvíce se líbil taneční styl line dance. Samozřejmě i ostatní tance nakonec nezapadly a spokojenost tanečníků neznala mezí.
Ale vše jednou končí, tentokrát pro nás končí taneční zábava - chápeme se volantů, řadících pák a řidičů.
Zpáteční cesta byla stížena menší zajížďkou, ale cestu jsme všichni ve zdraví přestáli.