Ráno jako vymalované jsme strávili v kuchyni místního hostelu, kde jsme se najedli za účasti mnohonárodnostních skupin v hostelu přebývajících. Objevili jsme zde slaná irská máslíčka, tradiční kukuřičné lupínky či toasty dělané v toastovači, který nám učaroval svou "ultramoderní" pásovou výrobou :).
Hned po snídani jsme téměř všichni posilněni o vydatnou snídani - jen Alda byl jaksi přísně bagetofilní a odmítal vše co jen po mastnotě vonělo (notno říci, že není outlocita, ale svou střevní chorobu si přivezl již z Čech) a chtěli jsme opět vyrazit do irské metropole na lovení pamětihodností.
První zástavku jsme učinili na Henry Street, kde jsme se prosmejčili obchůdky s muzikou, smíšeným zbožím, dárkovým obchodem, obchodem s oblečením a dokonce i obdobou našeho českého krámku Vše za 39 - v irsku nazvaném Vše za 2 (éčka pozn. autora :) ). Touto ulicí jsme došli až do Bow street, kde jsme se poprvé v sobotu zastavili na delší dobu při výkladu v bývalé destilérce JAMESON, nyní již pro turisty upraveném skanzenu. V kině shlédli cca 20 minutový film o životě a začátcích J. Jamesona and Son a později nás mladá průvodkyně, která v nás budila po celou dobu přehlídky dojem, že si trošičku dá slavného destilátu s každou skupinou a že nejsme dnes rozhodně její první skupina (docela by mne zajímalo, jak vypadala u poslední), vyzvala k tomu, aby se přihlásili "voluntýři" (rozuměj dobrovolníci) - jelikož jsme si v každém snad internetovém článku dočetli, že to je opravdu zajímavé, tak jsme se s Hankou statečně přihlásili a po zásluze vybráni. V následujících 20 minutách jsem v očekávání hltal výklad o tom, jak se whiskey v domácnosti u Jamesonů vyráběla, abych v případném testu (vybrali nás celkem 8) nakonci uspěl co nejlépe. Skutečnost nakonec byla taková, že před nás postavili plastový tác, kde bylo předem popsáno, co v kterém kalíšku je za whiskey. Tři vzorky - skotská, irská a americká whiskey (v případě skotské to byla whisky :-) ). Nakonec se žádný test "naslepo" nekonal, ale přesto jsme dostali osvědčení o atestaci na testery irské whiskey. A to se vyplatí!
Naše "jisté" kroky po té zamířily do středověké části města a naše oko potěšil St. Adoens church, Dvblinia, Christ Church Cathedral, Dublin Castle a další památky. Pak jsme viděli uprostřed Temple Baru pravou nefalšovanou bitku. Zvláštností barů je, že má každý svého vyhazovače, který dbá na věk a oblečení návštěvníka - adolescent v teplácích to rovnou může vzdát... Návštěvník baru se dostal do roztržky s jedním z vyhazovačů a ze slovní přestřelky želbohu přešli i k výměně názorů pomocí končetin. Ke slovu se dostala i všudypřítomná garda (místní policie), která výtržníka nechala odpočinout na stanici. Že to nebyla jen nahraná atrakce pro turisty dosvědčovaly temné skvrny zůstávající na místní ulici.
Našim nohám jsme dali odpočinout až po setkání se sestřenkami, se kterými jsme zamířili na nábřeží řeky Liffey a slavný Hapenny Bridge. Ochutnali míchané nápoje z ovoce (alkoholfree) a začali se pomalu shánět po irském "pabu", kde se tancují irské tance. Přes 5 tipů se nám nepodařilo dosáhnout jiného výsledku než kroucení hlav nad tím, že jsme irští tanečníci z České republiky a doporučení se podívat na zaručeně skvělou show v Arlington hotelu za 30 nebo v Jameson destilérce za 60 éček... Naštěstí v pátém pubu jsme se dočkali krásné živé muziky, které rozehnalo chmury z nenaplnění irských tanečních choutek.
