Osudné úterý 22. července bylo pro cestování jako stvořené – ani vedro, ani zima. Bylo to prostě príma! A kdo všechno jel? Štefy, Hanka, Háňa, Evi, Pája, Kačka, Móňa, Robin a Tom.
Náš věrný Žvakobus nás pojmul všechny a pádil cestou necestou směr Brno. Jízda trvala dlouho, protože na silnici bylo plno. Čas nám ale přál. Stěny Křišťálového sálu radnice poskytly šatnu La Quadrille i nám. Diváků se hrnulo více, než byla kapacita nádvoří.
Po sedmé se lidi přestali tlačit a začalo se tančit. Večerem prováděl hosty Kamil z Brna. La Quadrilla zaplnila parket jako první a my, jako hosté, jsme také prezentovali své tanečky a vystřídali řadu kostýmů. V polovině programu, místo pauzy, hrál Dr. BumbáleK-kvintet. Na pódiu se vyšvihli Hanka a Štefy s duetem, šest holek se Slip jigem, šest človíčků s Green wave a tři holčiny s Joy of life. Nechybělo ani Irish dew a Easy jig s Fairy reelem ve venkovském oblečení.
Když ruka diváka tleskala, naše srdce plesala. Děkovačka pro nás byla, mohu říci, netradiční a mě se moc líbila. Měli jsem jedinečnou možnost zatančit si s La Quadrillou společně na parketu tradiční párový taneček. Vše ( i bez prostorové zkoušky, kterou jsme bohužel nestihli ) dopadlo dobře. Pravda, občas se krůček zatoulal jinam. Ale nic nemůže byt dokonalé, to by jsme neměli za chvíli co pilovat.
Do Pardubic se hned nejelo, v Černé Hoře se sedělo. Dali jsme si pivo, limo, ochutnali kafíčko a prohodili slovíčko. Čekala nás ale dlouhá cesta a tak jsme se po desáté hodině museli rozloučit. Nasedali jsme do auta. Všichni jsme se těšili, až vylezem před barákem a půjdem spát. Ani nám už nevadilo, že budeme mít mírně mokré kalhoty. Auto bylo totiž v pondělí v čistírně a potahy nestačily řádně doschnout.