V čele stálo vysoké podium, před ním uprostřed louky se stydlivě choulil stan s lavičkami a ohromným zvukařským pultem. Ať už tam ty lavičky přinesl kdokoliv, počítal s tím, že by se tam mělo vejít aspoň padesát lidí. Naprosto zbytečně. Nalevo pár lidí s výrazem saharských galejníků stavělo nějaké stánky s pokusem o občerstvení. Před nimi se v plné kráse rozvalil nějaký blázen se žlutým kabrioletem plným plyšáků. Procházel se po zpražené trávě ve žlutých dřevácích, které by člochtali i hrochovi, a nepříjemným křikem do mikrofonu se snažil nalákat ty tři děti, které tam byly s rodiči. Marně. O kousek dál zaparkovalo malé loutkové divadélko. Kašpárek namalovaný na kulisách se potil jako čert a čert se potil jako... no taky jako čert akorát že víc.
Na to velké podium vylezl nějaký zoufalý vodník, na chlupatém břichu mel vytetované něco jako růže a hlavně se málo zelenal. Uvítal „všechny“ patnáct lidí (zřejmě včetně organizátorů) a zběžně nás seznámil s programem. Bylo to od něj moc pěkné, protože díky němu jsme se dozvěděli že za pět minut vystupují nějaké Rijengle. V tu chvíli se k nám přiřítil hlavní organizátor s tím, že za pět minut máme být na podiu, a že se můžem převlíknout za támhletou dodávkou.
Jednotka rychlého nasazení se od nás má ještě hodně co učit.
Tancovali jsme Basic reel a Irish dew. Nikdy bych nevěřil že dav dvaceti lidí dokáže tleskat tak potichu, ale na druhou stranu kdyby tam náhodou spalo nějaké mimino, tak by ho neprobudili.
Hmm, skvělý, další vstup za třičtvrtě hodiny.
Stín za naší dodávkou sváděl neúprosný souboj s krutým sluníčkem až nakonec usoudil, že se na to všechno muže vybodnout a šel na panáka. Proto jsme se zašili ještě hlouběji do křoví. Vzduch stál jako opařený. Dýchat byla přílišná ztráta energie.
Na pódiu se kdosi snažil hrát pohádku na otřelé téma. Po nich nastoupili Maxim Turbulence. Pak my. Mišova kombinace a Irish freestyle. Ne prosím, neptejte se na podrobnosti.
Hmm, SKVĚLÝ, další vstup za hodinu dvacet.
Na celé odpoledne jsme dostaly poukázky na jednu klobásu a jednu limonádu Podmínky přežíváni se zhoršovaly a tak dodaly slovu „hrůza“ nový rozměr. Ve stáncích napravo probíhaly pokusy o nějaké soutěže.
Šli jsme za organizátorem aby nám zrušil čtvrtý vstup protože se na to lidi stejně nedívají, je jich tu málo a navíc nemohl přijet jeden člen (Tom měl horečky) takže nemáme tolik tanců. On ale naše naděje zadupal do zvadlého trávníku. „Tak zatancujete to, co už jste tancovali.“
Zkrátím to: Třetí vstup - Slip jig, Easy jig, osm lidí včetně zvukaře, který měl výraz listonoše, co prošel zahradu hlídanou vzteklými dobrmany, ale pak zjistil, že pro tento dům žádný dopis nenese.
Hmm, SKVĚLÝ, další vstup za hodinu.
Čtvrtý vstup: Basic reel, Irish dew, čtyři lidi včetně zvukaře a to jenom díky tomu, že před chviličkou přijeli Haničce čtyři rodinní příslušníci, čímž zvedly počet lidí v publiku o celých 75%. Nevím asi to sluníčko, ale najednou jsem měl radost, že nastupuju na podium. Měl jsem chuť se smát a tancovat, sice se mi trošku motala hlava a nebylo mi zrovna nejlíp od žaludku, ale to nepokazilo nával euforie.
Hurahej, konečně vyletíme z tohohle pekla. Pár nešťastníků tam ještě muselo zůstat, ale my jsme se ani neohlídli. Nechali jsme Den zaměstnanců Parama za sebou a rozjeli jsme se přímou cestou do studené sprchy.