Středa, věnovaná tancům, byl náš cíl. Mladé pušky se blískly v odpoledním programu a na velké čekal večerní program. Parketu na Perštýnském náměstí představil mnoho tanečních souborů z Pardubic.
My jsme tedy samozřejmě nechyběli. Věci na vystoupení zařizovala Kačka a Hanička. Holky byli již učesané, namalované, hudba kráčela ke zvukaři a mladé pušky byly připraveny na Slip jig. Po odtancování bylo dopřáno jejich nožkám a dechu odpočinku. Ale aby nestáli moc dlouho nabádali jsme je, ať se protahují.
To víte, že se jim nechtělo, ale to pak bolí nožky, když se to opomene a takový Easy jig... panečku. Tam je potřeba mít nožky pružně, v kýčlích povolené, ale jinak pevné jako skála. Po odtancování jejich druhého tance měli již volno a pádili domů.
Hanka a Kačka (už i s Bárou) čekaly na zbylé tanečníky, kteří měli sraz za hodinku. Přípravy na Irish freestyle probíhaly obdobně. Zopakovalo se pořadí v jakém se půjdou sóla, aby bylo vše jasné. Zvukař se již sháněl po muzice a moderátor vyzvídal co má o nás říci. Všem jsme vyhověli. Zvuk poučili co a jak, kdy pustit, stlumovat a jakou písničku.
U kankánu, který následoval až ve večerním čase, jsme navrhli moderátorovi, aby lidem sdělil, že nás mohou podporovat. Tento návrh se ukázal správným. Lidé se totiž zapojili, tleskali a byli o dost živější jak při našem irském vystoupení. Kankán byl v podání Barči, Kačky, Hanky a Páji.
Čas mezi jednotlivými vstupy jsme zaplnili protahováním, povídáním a mile nás překvapila návštěva Evči Knoflíčkové, naší bývalé tanečnice. Ta naše vystoupení shlédla a zdála se být i s ostatními diváky spokojená.