Soustředit s Mišem jsme se započali již v pátek ve večerních hodinách (od sedmi do devíti), kdy se naše pokročilá část souboru potila v malém gymnastickém sále bez klimatizace a snažila se rozpomenout na poloviční „changmany“ a „butterfly“. Také jsme Mišovi zatančili jeho sestavu, na které jsme pracovali předchozí soustředění. Dále jsme pilovali techniku a učili se další kroky, čímž si nás Mišo připravil na sobotu.
V sobotu jsme se sešli i s mladými puškami, rozšířenými o nadějné nováčky Terku a Valču, před devátou ranní a od devíti do pauzy na oběd, tedy do dvanácti hodin jsme se věnovali nejdříve skákání a technice a pak samozřejmě krokům naučených v pátek, na které jsme nabalovali další a další.
Po obědě jsme jednotlivé úseky s kroky navázali na sebe a vznikla tak krátká sestava, kterou jsme tančili na „motýlkovou“ skladbu v jigovém rytmu. No a až do páté hodiny jsme tančili, tančili, tančili,… až se nám pomalu kouřilo za patami, ale kromě nohou jsme dali zabrat i našim hlavám, protože zapamatovat si jak jdou jednotlivé kroky za sebou, byl alespoň pro mě nadlidský úkol. Nakonec jsme to ale všichni ve zdraví zvládli a v neděli jsme zaslouženě odpočívali, protože nedělní trénink se týkal pouze nováčků a mladých pušek.
Neděle byla pro nováčky významným dnem - poprvé si vyzkoušeli jaký je vlastně trénink s Mišem. Holky se ale statečně držely, dřely na technice a učení se pro ně nových o něco náročnějších kroků. Soustředění končilo úderem dvanácté hodiny polední a zmožení nováčci se rozjeli domů na zasloužilý oběd.
Celé soustředění bych zhodnotila tak, že bylo sice náročné, ale mnoho nám dalo. Umíme pár nových kroků, pokročili jsme zase o kousek dále.
Myslím, že i Mišo odjížděl z Pardubic domů s dobrým pocitem, že nás něco naučil.