Co tancuji, bývá zvykem, že s tanečníky slavím svátek Svatého Patrika, který do Irska přinesl křesťanství. Letošní rok jsme tuto událost spojili s otevřením nové irské restaurace, St. Patrick Pub v Pardubicích.
Sobotního večera jsme se postupně scházeli u masivního dřevěného stolu a postupně se naše vlasy měnili na zelenou, irsko připomínající trávu a nohy se těšily, až si zaskotačí. Nejdřív vystupovaly naše „Mladé pušky“ a za chvíli jsme se dočkali i my starší prvního vystoupení. Parket s prostorem na převlékání jsme měli „ošahaný“ z předchozího večera, kdy bylo otevření pohostinství pro uzavřenou společnost, tak pro nás skromný parket nebyl překvapením.
Nohy se mrskaly, jak jen to umí a těla se potila, jak tanečníci funí. Když jsme odtancovali rádi jsme se zalili nápoji z nabídky v lístku a dali se strhnout vírem oslav. Za večer jsme ještě několikrát vystupovali. Poslední taneček jsme zvládli před půlnocí a poté měli na výběr zda zůstaneme či půjdeme domů odpočívat.
Většina lidí zůstala, ale postupně se Ryengle z příjemně hřejivé atmosféry vytráceli.