Pomlázkami se ohánělo až v pondělí, máte pravdu, ale v irské hospodě St.Patrick se hodovalo i ve čtvrtek. Tedy, myslím to tak, že stoly byly plny všelijakých delikates z jídelníčku a z píp se stáčela piva. Ale to bych to jen zapovídala. Měli jsme tam smluvené vystoupení a na oplátku večeři. Nebyl tak čtvrteční trénink, srdce mi to nervalo, ale jedno mi to taky nebylo, nenadělám s tím nic… Ve zkratce – z tanečníků jsem tam byla já, Hanka, Pája, Kačka, Tom a Štefy. Tancovali jsme Fairy Reel, Joy Of Life a Irish Dew. Kdybychom netancovali, tak bychom na vysněné jídlo čekali o dost déle a s většími křečemi a slinami u pusy (aspoň já). Ale dalo by se říct, že to stálo za to. Břicho se mi slastně plnilo, až nakonec mou porci musel dojíst Tomáš.
Když se vrátím k našemu výstupu, tak jsem z toho neměla moc dobrý pocit, ale i taková vystoupení jsou zapotřebí. Publikum nebylo špatné, ale nohy se nám pletly, to vypovídalo o naší nesoustředěnosti, hosté Patricka to snad nezpozorovali. Zakouřené prostředí mi moc dobře nedělalo, zkuste si taky skákat a snažit se vypadat skvěle, když dýcháte odporný zakouřený vzduch. Je to pouze můj názor a pohled zpět. Na večeři si ale stěžovat nehodlám, ostatně je to velice milé a hlavně neokoukané prostředí, tak ze mě pocit nelibosti po chvíli spadl.