V dobré náladě jsem doklusala k ABC klubu, kde byl maturitní ples chemické školy. Ve vedlejším Ideonu měl ples ,,Mozarťák“ a stejně jako u ABC klubu to všude vonělo dámskými i pánskými voňavkami. Slečny maturantky i nematurantky by mohly soutěžit o nejkrásnější make-up a šaty a mladí páni zas konečně jendou vypadali jako praví gentlemani.
V plném počtu jsme se kolem sedmé už v šatně načinčávali a protahovali. Na samotné vystoupení jsme si ještě pár minutek museli počkat, protože se na parket scházali maturitní třídy. Po tom, co nám uvolnili parket jsme se ve třech daly do Joy of life, po kterém následoval svižný Easy jig mladých pušek a na konec větrná až přímo vznášející Green Wave. Ne jedna nožka při tancích ujela po velice pečlivě naleštěném parketě a došlo dokonce i k vyznání ženské náklonosti k Robinovi. Zuzanka se mu při GW složila přímo pod nohy.
Rozděleni do dvou aut jsme se vydali na další maturitní ples a to až do krásného města Hlinsko. Cestou jsme s panem Tilšerem poslouchali výběr Vivaldových skladeb a na benzínové pumpě v Chrasti jsme se od srdce smáli tvrdohlavému stěrači Štefyho auta. Své tanečnice vyhnal ven pro kýbl s rozkazem :,,Umýt sklo!“. Nebohé Zuzčiny ruce však netušily, že tento stěrač má svá léta za sebou a jednoduše ho odstranila. Kolik rukou se ho potom pokoušelo znovu nandat, po chvíli přicvál chrabrý rytíř oslňujíc své okolí, stěrač vzal do mužných ruk a nasadil ho na své místo. V tom se naše autové lože otřáslo pod výbuchem smíchu.
Na místě jsme dostali šatnu s cedulí VÝČEP, což některé naše členy velice pobavilo. Nálada na tomto maturiťáku byla vynikající. Velevážený moderátor a spolužák Evči a Robina, Pomis, nás přišel pozdravit a zdělit nám časový harmonogram. Něco po desáté večerní jsme už byly nastoupené s naším oblíbeným Joy of life a následující Zelená vlna(Green Wave) smetla všechny, co se pevně nedrželi.
Ples jsme si užili i jako účastníci, a to velice divoce. Ukázali jsme, že se Ryengle umí hýbat i jinak než stále na špičkách se zpěvněnýma nohama.
A jak to bývá v Popelčiným příběhu, kolem půlnoci, když se chystala tombola, se jeden červený Ford vydal ku Pardubicím. Cestou se z něj ozýval bouřlivý smích a veselé písničky.