Přicházím ke Sportovce, pátrám po ostatních, ale nacházím pouze Kari a Hanku, které vystupují z auta. Chvíli čekáme, pozorujeme světlo vycházející ze Štefyho bytu, kde byl zřejmě zbytek lidí. To ale nezhasíná a ostatní nepřichází. Za okamžik vykukuje Štefy s tím, že nemůže najít klíče od auta, jestli není otevřené. Šla jsem tedy okouknout situaci, ale auto bylo nedostupné.
O deset minut později vidím přijíždět Štefyho se Žvakobusem, který jsme si vypůjčili na naší cestu za tancem do Hradce Králové. Na Chovatelském plese, který se konal v Aldisu, jsme vystupovali v 20:30 s irským blokem a v 22:15 jsme tančily ve čtyřech holkách kankán. Na místo jsme jeli dvěma auty, jedním již zmíněným a druhé bylo od Moniky, která s námi dnes netančila, pouze poskytovala dopravu. S Evčou jsme nasedla k Monice, Hanka, Kari a Zuzka jeli Žvakobusem. Po cestě jsme nabrali Haničku a byli tak v plném počtu.
V Aldisu jsem vystoupali schody k velkému sálu, kde již bylo vše připraveno pro zahájení plesu, a byli jsme zavedeni do naší šatny. Na přípravu jsme měli hodinu čas, takže jsme se začali pomalu malovat kouřovými stíny. Hanička s Kari se malovaly a česaly si skřipečky na vlasech navzájem. Při malování jsme se nasmály. Zuzka si stíny nechtěně rozmazala po celém oku a i pod ním, tak chvíli vypadala jako by jí někdo dal pěstí. Po oblečení do červených šatů jsme se pomalu začali protahovat a čekali až přijde naše chvíle.
Čekaní na jevišti za oponou jsme si zkracovali poslechem kapely a občasným tančením chachy či valčíku. Štefy dal pokyn a my sešly pod jeviště a nachystaly se na první tanec, kterým byl Slip jig v podaní Zuzky, Hanky, mě a Evči. Po odtancování přišel na řadu Easy jig, který tančily: Evča, Hanka, Hanička a Kari. Ty poté vystřídal poslední tanec, kterým byl Basic reel za účasti všech.
Odebrali jsme se do šatny, malé holky se převlékly do civilu a byly Mončou odvezeny domů, do Pardubic. Mě, Evču, Zuzku a Hanku čekal ještě kankán. Na česání, převlékání a protahování jsme měly dostatek času, tak jsme ještě zapózovaly pro Štefyho fotoaparát v mobilním telefonu.
V 22:15 jsme šly na věc. Já a Zuzka jsem si přešly na druhou strany tanečního prostoru a poté čekaly pouze na hudbu. Ta začala hrát a my se pustily směle do tance, výskání a úsměvů, které patřily divákům. Při tanci se parket poměrně smekal, ale vše jsme zvládly. Tančily jsme s chutí, až holkám odlétávaly ozdoby, které jsme měly jako podvazky. Při odchodu z parketu lidé tleskali a tak si myslím, že veselý tanec švihajících noh, vrtících se zadků, rozdávání úsměvů a mrkání očích s nalepenými modrými třpytkami, měl úspěch.
V rychlosti jsme se převlékli a dali se na cestu do Pardubic, kde jel z nádraží Zuzce vlak, tak aby jej bez problémů stihla. Já osobně jsme dorazila domů okolo půl dvanácté, s chutí se odlíčila a uložila, unavená po celém dni, k vydatnému spánku s pocitem, že mám za sebou o jedno vydařené vystoupení víc.