Poslední listopadový den. Den, kdy začíná festival Pardubická Ryengle pořádaný taneční skupinou jednou do roka, vždy první víkend v prosinci. Na tento festival se sjíždí tanečníci nejen z různých koutů České republiky, ale i ze zahraničí. Návštěvníci zde mohou zhlédnout soutěže a účastnit se country bálu. Tanečníci mají možnost seminářů, účasti na večerním bále a samozřejmě se utkávají při předvádění svého tanečního umu o místo na vítězném stupínku.
Já jsem se letos opět účastnila v roli organizátora. Zaujala jsem již své známé místo ve V.I.P. salonku, kde pomáhám obsluhovat porotu a organizátory, kteří mají plné ruce práce a nemají možnost se občerstvovat. Posilnění si určitě nejvíce zasluhovali hlavní pořadatelé: Štefan Švestka a Vladimír Žváček, bez kterých by festival ani nebyl, ale také mezi ně patří například zvukaři a samozřejmě také moderátoři a porotci, kteří pilně a spravedlivě hodnotili zúčastněné soubory. S pořádáním pomáhali celé Ryengle a také někteří naši známí. Těmto lidem se tedy vděčí za chod známé soutěže ve světě country. V minulých ročnících jsme se v neděli setkávali s Irským dnem, letos jej však vystřídal den plný cloggingu a line dance.
Na sobotním country bále bývá zvykem půlnoční překvapení, které letos nahradilo vystoupení skupiny Avalon Bratislava. Na tomto nočním výstupu se objevil i náš taneček s názvem Green Wave, abychom pomohli rozdělit vystoupení bratislavské skupiny, která se potřebovala převléknout. Tančili jsme ve složení deseti lidí: Hanka, Štefy, Robin, Evča, Zuzka, Tomáš, já, Pája, Monča a Bára. Příprava holek začala již v odpoledních hodinách. Kvůli účesu si dokonce Zuzka nechala ostříhat ofinu. Příprava vlasů byla asi jednou z nejdelších. Spočívala v upletení několika malých francouzských copů, které nebyly dokončeny, ale připnuty skřipci a zbytek vlasů byl natočený kulmou. Natáčení nám zabralo hodně času, pomáhal kdo mohl. Já a další holky jsme pletly copánky, Evča točila vlasy a poté se přesunula k malování. Vystřídal jí Sob, který nám pomáhal s lepením řas, a rád se angažoval i v natáčení vlasů. Některým holkám se umělé nalepovací řasy nezamlouvaly, ale nakonec i tento jejich odpor přešly. Je to zvláštní pocit mít na vlastních řasách ještě jedny, kterými se lehtáte na obočí když mrkáte, či je sranda když vám lepidlo při lepení slepí víčka dohromady a nechce je pustit. Vše se ale vždy vyřeší, jde o zvyk.
Byly jsme již namalované a učesané, přesunuly jsme se do šatny za pódiem. Začalo převlékání do zelených korzetových šatů s vlastnoručně vyšívanými stříbrnými flitry, a když jsme i toto měli i s kluky za sebou, přišla řada na zahřívání a protahování svalů. Toto je moc důležité, abychom si při tanci nenatáhli svaly a vystoupení mohlo být co nejlepší, a tak jsem si dali všichni řádně záležet. Chvíle se již blížila.
Přímo ve 24:00 diváci přivítali na parketu taneční skupinu Avalon Bratislava, která zazářila svým tancem plným života, úsměvů a dynamiky. Mezi jejich tanci jsme přišli na řadu my. V mnoha z nás se i po řadě vystoupení bez trémy malá objevila, ale ze mě osobně spadla hned jak jsem udělala první krok. Diváci byli úžasní a myslím, že mohu říci za všechny, že se nám tancovalo moc dobře.