21.9.2007 Jaroměř-Nová Amerika
27.09.2007
,
Chvojková Bára
,
2288
Dne 21.9 se konala na Nové Americe, golfovém hřišti, akce RWE společnosti. Bylo to druhé vystoupení po prázdninách a jelikož byl pátek, všichni jsme byli pozitivně naladění a myšlenkama na víkendovém soustředění.
Počasí nám přálo a i přes menší problémy s dlouhou kolonou a pozdějším menším blouděním po „kotěhůrkách“ jsme s dobrou náladou dorazili na místo. Tehdy jsem byla poprvé líčená za jízdy v autě-opravdu zážitek.
Lidé se již delší dobu bavili a první, co nás zaujalo a praštilo do nosů, byla vůně masa a lahůdek z rautu. Jako šatna nám tentokrát sloužil pánský záchod. Asi to zní velice nehygienicky, ale nebojte, Ryengle byla v předsínce záchodu a s převlékáním a přípravami neměla problémy. K naší “šatně“ se vážou opravdu humorné historky, kdy se pánové chtěli dostat na toaletu a vykonat potřebu. Překážkou jim ale byla polonahá Ryengle, a tak si neodpustili unaveným tónem narážky typu : ,,Kam se mám jít jako vy…“ ,,To si děláte prd*?“ atd. …
Já jsem se zase vyznamenala zapomenutím na malování a taneční piškoty, což byl větší problém. Štěstí, že Kačka měla u sebe dvoje a já měla v čem tancovat. I když mi byly velké, tančit se v nich dalo, což bylo podstatné.
Naše vystoupení a první taneční blok zahájila děvčátka (Terka+Týna+Sabinka) tancem Basic Reel a jako druhý byl Irish Dew v podání Kačenky, Štefyho a mé maličkosti. Následovala 20. minutová pauza, kdy jsme měli prostor k okouknutí prostředí a hlavně stolů, které se prohýbaly pod tíhou jídla :-). V druhém bloku jsme ve čtyřech předvedly svůdný Slip Jig. Slovo si potom vzal Štefy, který ukázal cloggingové kroky a acapellu. A jako poslední, třešnička na dortě, byl tanec Joy of life, kterým jsme okouzlily především pánské osazenstvo, které přispělo k velikému potlesku :-).
To, že jsme se líbili, se ukázalo během našeho výstupu, kdy si nás lidé fotografovali a i po vystoupení, když jsme měli „rosprsk“. Se Sabinkou jsme chodily okolo stolů a na talířek si nandaly výborné kuřecí maso. Přicházeli k nám lidé s otázkami, kde trénujeme a s pochvalnými slovy. Jelikož jsme byly dobře naladěné, neodolaly jsme a nechaly jsme se unést kouzelnými texty skupiny Lokálka. Znovu jsme se tedy ocitly na tanečním parketu, ale nyní jsme si tancovaly, jak se nám zalíbilo. Spolutanečníci už byli veselí, a tak nebyl problém s nimi navázat hovor a pořádně to na parketě rozjet :-). Protože ale čas ubíhal jako divý, museli jsme se rozloučit a jet směr Pardubice.
Cesta zpět se už obešla bez malého bloudění. Chvílemi jsme si i zpívali a rozplývali se nad tím, jak vydařené vystoupení jsme zažili.
|