Velkolepá oslava 10 let irského tance v České republice
26.04.2007
,
Švestka Štefan
,
33618
večer 25. dubna v T Mobile Areně v Praze patřil všem příznivcům irského tance a muziky
Velkolepá oslava 10let irského tance nenechala nikoho na pochybách, že irský tanec zapustil už natrvalo kořeny v České republice.
Vstupní brána na show - nepropustná tvrz
Pořadatelská služba zřejmě ještě pod dojmem nedávno skončených hokejových bojů vzala své povinnosti rázně a tvrdě do svých rukou a tak tísnící dav byl po jednom člověku vpouštěn 3 vchody trochu déle než by se dalo čekat od dobře zabezpečené akce. Už jsme si i v našich podmínkách zvykli, že jste zejména kvůli autorským právům prohledáváni a zbavováni možnosti natočit jakýkoliv materiál. Přesto se fyzické prohledávání návštěvníků jen v krátkých letních tričkách zdálo být možná trochu zbytečným aktem.
Pět stupňů k irskému tanečnímu a hudebnímu blahu:
stupínek jedna: Shannon rozehřál a navnadil publikum
Při plánovaném začátku o půl osmé se stále venku před vstupem tísnilo okolo 1500 nedočkavých diváku. Nakonec se vše podařilo zdárně vyřešit a tak se nejen sedadla, ale i plocha před obřím podiem začala zaplňovat. Úhlem optimisticky laděného diváka se poloplná hala dočkala úvodních proslovů od dvou hlavních pořadatelů oslav - od Ireny Samcové z Coiscéimu a Vaška Bernarda z Rinceoirí.
Pak už nedočkaví diváci přivítali s jásotem prvního účastníka oslav - kapelu Shannon. Hned úvodní skladba zahřála nejen na srdci, ale při pohledu na volný parket i rozpohybovala nohy nejpravověrnějším irským tanečníkům. Tradičně velmi zdařilá produkce kapely Shannon byla velmi dobrou volbou pořadatelů pro úvod celé akce.
stupínek dva: Coiscéim a jejich sázka na mládí
Příjemným překvapením pro mne byla taneční skupina Coiscéim, která předvedla kromě hlavního souboru své taneční naděje z řad nejmladších tanečníků. Jejich práce s budoucími nástupci je obdivuhodná a již jsme na vlastní oči viděli, že nese své první ovoce. "Trishy" (složka s vystupujícími nejmladšími členy) byly opravdu k nepřehlédnutí a zaslouženě si vyslechly potlesk celé Areny.
Na služebně starších tanečnících je taktéž vidět posun a práce s Annemarie Cunningham a věřím, že i nadále budou v tomto správně nastoleném směru pokračovat. Jejich taneční kreace se vyznačovaly některými zajímavými nápady a hezkými kombinacemi. Své tance umocňovali kupříkladu i velmi hezkými tradičními kostýmy.
stupínek tři: Rinceoirí - pojď ukážu Ti cestu irským rájem
Prvním tanečním číslem Rinceoirí nikoho nenechalo na pochybách, že jejich hodiny dřiny na jazzbaletu nebyl žádným krokem vedle. Tanečním vrcholem večera byly stepové choreografie. Ať už a capella a nebo i další tance si rozhodně zasloužily výrazy obdivu, které jsem zaznamenal v davu uchvácených diváků. Pastou pro oči byly nejen taneční kroky a variace nejstaršího českého tanečního souboru věnujícího se irskému stylu, ale i kostýmy. V neposlední řadě jsem si všiml detailu, kterým se sjednotil soubor při nástupu a odchodu z taneční scény.
stupínek čtyři: Every Man Chance - šance pro všechny tanečníky v hale byla naplněna
Po svém souboru se chopil mikrofonu Vašek Bernard jako pomyslné taktovky a nejdříve na dálku poděkoval Kate Wood díky které se tento soubor naučil první irské krůčky. Po té pro tanečníky přihodil tanec, který naplnil parket všemi nadšenci. A bylo jich opravdu nemálo. Ve své paměti neznám místo, kde by se sešlo v České republice více lidí tančící Every Man Chance. Zapojili se dokonce i účinkující tanečníci a několik obrovských kol se točilo v zajetí společného rytmu. V té chvíli se vše neodvratně blížilo k vrcholu večera.
stupínek pět: Altan - král oslav přišel
Zdálo se Vám, že po tanečním víru se již nedalo přidat na nadšení davu? Omyl. Pravda se ukázala hned v okamžiku, kdy na parket vystoupal Altan. Oznámení lámanou, ale o to víc sympatickou češtinou "Dobrý večer" změnilo náladu všech přítomných.
Koncert pak byl pastvou pro téměř všechny smyslové vjemy. Už zážitek postávat v těsné blízkosti této kapely a vychutnávat naplno jejich muziku stála opravdu za to. Kapela Altan, která se přiznala, že je to jejich první návštěva našeho hlavního města a druhá návštěva České republiky vůbec, to rozjela ve velkém stylu a střídala i nejrůznější rytmy, kterými umně udržovala publikum v očekávání dalšího.
Škoda, že jejich koncert přišel až v pozdějším čase a tak některé rodiny s dětmi nevydržely do úplného finále jejich koncertování.
Závěr: kdo přišel, neprohloupil
Spoustu známých tváří, které jsem během celé akce potkal, ale i samotní tanečníci se přes vypětí, kterému je účinkování vystavilo, shodli na dobré propagaci irského tance a kultury.
Doufám, že se brzo všichni setkáme. Třeba na Irském dnu na festivalu Pardubická Ryengle. Sláinte!
|