Ohlasy z Pardubické Ryengle 2005
08.12.2005
,
Švestka Štefan
,
49696
nejdelší ohlas přišel z BIG DANCE Praha. Jelikož to už není diskuzní příspěvek, tak jsme usoudili, že si to zaslouží samostatný článek. Dano, díky
Ráda bych se obdivně „poklonila“ organizátorům Ryengle za tradičně pohodový průběh akce. Kdo si jednou vyzkouší, jaké to je něco podobného organizovat, může o to lépe ocenit, když se akce daří tak, jako už několikátý rok pardubickým. Bezproblémový průběh soutěže, pohoda u registrace, vždy dostupné všechny potřebné informace, úžasně zajištěné stravování, levné ceny, pěkný doprovodný program … zkrátka hladký průběh. Dovolím si asi neočekávaný příměr - je to trošku jako v domácnosti – když vše funguje, bere to každý jako samozřejmost, ale nedostatků si většinou všimne každý a málokdy si odpustí kritiku (a proto je moc dobře, že například v pořádání dětských mistrovství se organizátoři každý rok střídají – myslím, že takhle krásně ubude reptalů). Ale to je spíš k pořádání podobných akcí obecně, protože tady to bylo jak ta uklizená domácnost – prostě vše klapalo, jak mělo, alespoň z pohledu účastníka.
Moc si to v Pardubicích vždycky užíváme (i když letos se mně to poněkud snažili překazit bacili, proti kterým nezabírala ani kombinace Ibalginů a výborné slivovice), takovou tu pohodu, kdy vše plyne bez kolizí, stíháme nákup perníčků a těšíme se na půlnoční překvapení. To letošní bylo zase super!
A teď k diskuzi, která se rozvinula na základě diskvalifikací. I když patřím k těm, kteří preferují country hudbu a mrzí mne, že v posledních letech se na soutěžích v country tancích objevují ve větší míře vystoupení, která s country nemají moc společného, a vítám tedy v tomto směru zpřísnění pravidel, nejsem zastáncem onoho „ostrého řezu“ z několika důvodů. Za prvé z vlastní zkušenosti vím, že chvíli trvá, než člověku dojde, že by měl pozorně zkoumat pravidla konkrétní soutěže (my odchovanci dětských mistrovství, kteří jsme si třeba někdy i naběhli, jsme vycvičeni, ale co ti chudáci, co ty zkušenosti nemají?). Zvláště, když se v konečném dopadu jedná o děti, bych volila volnější přechod k tvrdým pravidlům. Vždyť děti do tance většinou vkládají své naděje a utnout je proto, že vedoucí zvolil špatnou hudbu mi přijde trochu tvrdé a zbytečné. Když už, tak si myslím, že mělo být možná VÝRAZNĚJŠÍ upozornění na zpřísněná pravidla v informacích odesílaných přihlášeným účastníkům, nebo alespoň na stránkách organizátorů někde přímo u informací k festivalu, a to s ohledem na to, aby nedošlo pro některé k nepříjemnému „překvapení“ tak, jak se tomu stalo - i když uznávám, že by mělo být samozřejmostí zjistit si pravidla soutěže, kam se hlásím.
Diskutabilní se mi bohužel zdá i otázka zaškatulkování country hudby – pokud chci na základě kategorizace hudby tvrdě postihovat (což podle mne diskvalifikace ze soutěže pro většinu tanečníků určitě je), musí být alespoň rámcově dáno co je a co není ta „správná“ hudba pro danou kategorii - to, že tak zrovna rozhodl porotce, kterému třeba i věřím, by mne asi moc neuklidnilo. Nějaké určení, co je a co není ta správná country hudba by mělo být „psáno“ už proto, že smysluplnou definici country hudby jsem ještě neslyšela a že ty hranice cítí opravdu každý někde jinde a takto, podle mne zbytečně, dojde k tomu, že se diskvalifikovaní mohou cítit ukřivděni. Něco jiného je, když třeba dle dřívějších pravidel mistrovství prokazatelně člověk zapomněl zařadit některou z povinných figur – pak věděl, že i když je to tvrdé, může nadávat jen sám sobě a příště si dal pozor už proto, že nejhůře to nesly právě děti, které to postihlo. Takhle ale postižení mohou odcházet s tím, že vlastně neví, zda se příště „strefí“ či opět ne.
Přikláněla bych se k tomu, že k diskvalifikaci by se přistupovalo v těch „jasných“ případech – ty diskutabilní bych asi řešila třeba horším bodováním, už proto, jak bylo řečeno, že na „duc, duc, duc“ se tancuje snadněji….Navíc mi přijde, že moc přísným a striktním vyčleněním moderních odnoží můžeme odradit tanečníky, které táhne zrovna momentálně hudba „na hraně“. A pozor, ono všechno tvrdě nastolené trochu odrazuje. (Na bývalých dětech, nyní slečnách z Cloggingové fantazie mohu demonstrovat, že ti, kdo v určitém věku zatvrzele odmítali tradiční country hudbu, ji dnes preferují – přišli jí prostě na chuť a dokáží už ocenit její přednosti oproti té „duc, duc“…)
A je tu ještě jedna drobnost – Pardubickou Ryengli jsem brala jako pohodový festival, kde jde víc o setkání tanečníků, inspiraci a zábavu než o tvrdou soutěž, takže se přiznám, že ani já jsem nikterak pravidla soutěže nezkoumala. Ale na druhou stranu je to country festival, tedy country hudba by měla být samozřejmostí, takže nechť jsou pravidla dána dle představ organizátorů a soubory nechť je akceptují.
Přeji dalším ročníkům hlavně zachování té pohody a smyslu setkávání tanečníků.
Už se těším na Ryengli příští (skloňuje se podle nůše?, že po mně chce počítač tvrdé „y“!)!
Takže přeji všem hodně požitku z tancování a zdravím,
Dana Nedvídková z Big Dance
|